HUGO

Přihlášení:

Přezdívka:

Heslo:



Registrace

Město andělů - part five


S velkou nechutí pomalu sestoupil zpátky do kanálu. Ještě si chvíli počká, než se dostane do svých tajných sklepů, které zdědil po matce. Kdysi se živila praním prádla, a tak si zřídila živnost ve starém vlhkém podzemí jednoho domu. Když zemřela, prádelna byla zrušena. A jelikož byl dům v příšerném stavu, nájemníci se vystěhovali. Teď se tu tyčil špinavý a popraskaný na okraji města a v jeho okolí byste mohli potkat maximálně pár bezdomovců a několik feťáků, kterým rozpouštědla už dávno rozleptala mozek. Nyní tu však pohyb byl.
Ben Reily ve své černé uniformě nezaujatě pozoroval okolní domy. Na svůj věk byl jeho postup až příliš nízký – v pětatřiceti pracoval stále jako pochůzkář, což byla práce navýsost otravná a unavující. Dennodenně kontrolovat život na ulici, a přitom ani na vteřinu neztratit pozornost. Navíc v těchto letních časech si půlka oddělení vzala dovolenou, takže se museli na ulici pohybovat sami, a ne ve dvojici jako obvykle. Šéf to řešil po svém – neustále zuřil. Zrovna míjel jakousi plesnivou barabiznu. Vypadala hodně sešle a pravděpodobně ji nikdo neobýval. Normálně by do ní nestrčil ani špičku nosu. Ale v letních měsících, kdy počet krádeží rapidně stoupá, policejní ředitelství zahájí velké zátahy hlavně proti dealerům drog a jejich spotřebitelům, od čehož očekává bezpečnější ulice. A tak měly všechny uniformy vyhlášenou pohotovost, mezi kterou spadaly i prohlídky potencionálně podezřelých objektů. Právě proto se rozhodl, že ten barák zkontroluje.
Matt se vracel domů. Nenechal se ošetřit a okraje poranění na obličeji držela pospolu jen dík náplasti. Byl ještě stále od krve. Když dojel domů, rozhodl se vzít si prášky proti bolesti. Vzal si lékařskou jehlu a nit a začal si rány zašívat sám. Nejednou mu to zachránilo život. Měl už na sobě pořádnou sbírku jizev. Pořád musel myslet na toho vraha. Když se mu podíval do očí, viděl v nich cosi zvláštního. Vypadalo to, jako by ho ten člověk znal, ačkoliv si byl jistý, že ho nikdy v životě nepotkal. Musel tomu přijít na kloub. Toho chlapa dostane, i kdyby ho o mělo stát život. Ještě nikdy takový případ neřešil. Tak bestiálně a s takovou chladností zabíjené lidi ještě neviděl. Krev pomalu odtékala s vodou do umyvadla. Ví, jak ten chlap vypadá, nebude problém ho najít. Najde ho, určitě.
Reily přistoupil k pootevřeným dveřím bočního vchodu a vešel dovnitř. Před ním se objevilo strmě klesající schodiště páchnoucí plísní. Na první pohled vypadalo opuštěně. Až na jednu věc. Léty zčernalé zábradlí bylo místy tmavší než okolní dřevo. Zaujalo ho to, a proto popošel blíž. Tmavé skvrny teď získaly hnědé zabarvení. Něco ho napadlo. Sešel až dolů k dalším dveřím. Jeho podezření se potvrdilo. Na podlaze byla krev. Ne stará, jako ta na zábradlí, nýbrž čerstvá. Nemohla tu být déle než pár minut, ještě se ani nestačila srazit. O to větší příležitost zjistit, co se tu stalo. Kdyby tak něco velkého… Znamenalo by to další postup… Vytáhl svou berettu, odjistil ji, nohou si otevřel dveře a vpadl do spoře osvětlené místnosti. Ztuhl hrůzou. Naproti němu se zvolna houpalo lidské tělo pověšené za nohy. Hlava byla téměř oddělená od krku. Okolní tkáň někdo obratně odstranil, takže bylo vidět páteř. Z krčních tepen a žil zvolna vytékala krev do velkého lavoru. Ve zvrácené tváři ještě stále trčel prázdný výraz. Víc už nevydržel. Otočil se do vedlejšího kouta a vytrvale zvracel. Nic horšího ve svém životě neviděl. Uvědomil si, že vpadl do doupěte dlouho hledaného vraha. Ale vždyť tu nikdo není… Leda že by… Přišel sem zrovna uprostřed krvavých orgií. Se zděšením mu došlo, že tam nemusí být sám. Nic neprohledal… Ucítil za sebou cizí pohyb. Prudce se otočil. Lekl se, protože náhle měl pocit, jako by přestal ovládat svůj žaludek. Podíval se dolů a spatřil štíhlou stříbrnou čepel, která pomalu vyjížděla ven z jeho břicha. Zhroutil se na zem.
Zrovna si bral další prášky proti bolesti, když mu začal zvonit mobil. Zvedl ho a na druhém konci se mu ozval jeho šéf: „Matte, mám pro tebe dobrou zprávu. Podle SPZ té dodávky jsme zjistili, komu patří. Náš hledaný je Christian Frazer, který pracoval v reklamní agentuře, ale vyhodili ho už před třemi měsíci. Měl by bydlet někde v severním Downtownu, naši chlapci už tam jedou, aby celé místo zajistili. Čekáme jen na tebe, jdeš do toho? Ostatně, je to tvůj případ.“ „Jsem tam za pět minut!“ řekl a zavěsil. V rychlosti na sebe hodil košili a kožené sako a vyrazil.
Když přijel na místo, spatřil před domem zaparkované auto jednotek zvláštního nasazení. „Jaká je situace?“, zeptal se Matt velícího důstojníka. „Zatím jsme v domě nezaznamenali žádný pohyb. Je možné, že se zde hledaný ještě neukázal.“ „To nevadí. Vtrhneme tam hned. Je možné, že tam najdeme někoho naživu.“, řekl Matt. „Dobrá pane, ale budete si muset vzít neprůstřelnou vestu.“ „Žádný problém.“ „OK, chlapi!“ zařval důstojník. „Párty začíná! Ty, Tylere s Kowalowskim, půjdete zadem, Sanchez s Harrisonem nám budou krýt záda. Jdeme na to!“ Matt si vzal ještě neprůstřelnou vestu a automatickou pušku M4 a sprintem se dostal až ke dveřím domu. „Tak na tři…Raz,…dva,…TŘI!!!“ Matt v rychlosti vykopl dveře. Oba vpadli dovnitř. Nic. Rozhodli se prozkoumat ještě druhé patro. Nic. Nikdo tam nebyl. Ze zadní části domu se ozvalo: „Zajištěno!“ „Tady taky!“ ozval se důstojník. „Vypadá to, že se tu ani neukázal. Za chvíli se sem dostanou lidi z oddělení vražd a budou to tu chtít uzavřít.“
Vůbec ho nenapadlo, že by mohl být vyrušován. K jeho velkému štěstí byl zrovna za dveřmi, když uslyšel šoupavé zvuky, které zakončilo ostré cvaknutí. Ve zlomku vteřiny mu došlo, že to nebylo nic jiného než odjištění pistole. Ale ten policajt stejně překonal všechny jeho představy. Nikdy neviděl někoho tak roztržitého, za daných podmínek dokonce naivního až hloupého. Zbavit se přítomnosti toho Johnnyho Wayna nebylo nic obtížného. Prostě využil svého lehkého kroku a bylo to. Náhoda tedy zasáhla podruhé, jenomže teď v jeho prospěch. Už nebude muset shánět další lidi. Byl hodně blízko svého cíle. Přestěhuje tady ty dva a potom přikročí ke zlatému hřebu jeho plánu – pomstí se tomu poldovi z novin. První a poslední problém představoval transport těl. Přišel o svou dodávku a bude se tedy muset poohlédnout po něčem jiném. Vlastní auto nepřipadalo v úvahu, protože do něj bylo vidět. Kde vůbec je? Oddychl si. Ne, nenechal ho stát v garáži. Možná že by… Přešel celou místností. Jeho zraky se nyní upřely na hromadu igelitových pytlů a starého povlečení. Ano, udělá to takhle. Do kufru dá toho maníka a na něj nahází to harampádí. Když se ho někdo bude ptát, veze to na skládku. S novou dávkou energie se pustil do práce. Netušil, že na druhé straně města se v „blíže neurčeném domě“, jak uvedly pohotové sdělovací prostředky, koná něco, co jen vzdáleně připomíná sraz policejní školy. Jeho prst se zatím jen posunoval po podrobném plánu města, který získal z katastrálního úřadu.
Matt neměl moc času, aby to tu prohledal. Kdoví, co se stane, až sem dorazí posily. Nejspíš se sem dostane až za pár hodin, jenže on neměl čas čekat na policejní fotografy, protože teď zde hrály roli minuty. V druhém patře se dostal nejspíš do Christianovy pracovny. Byla to vkusně zařízená místnost s krbem a kůží medvěda na podlaze. V pokoji bylo málo světla kvůli zataženým závěsům. Na pracovním stole byla spousta papírů, ale kromě toho zde bylo také něco, co Matta zvlášť zaujalo. Byla to mapa Los Angeles se čtyřmi červeně vyznačenými body. Sebral taky jeden tlustý svazek, v němž byly podle jeho mínění vystřižené novinové články. Nehodlal se zde dlouho zdržovat a rozhodl se prozkoumat materiál doma.
Z kufru svého kombíku vyházel kusy zaprášeného igelitu a hader. Obdobně jako většina psychicky narušených jedinců se věnoval zcela nelogické činnosti. I když ne tak absurdní, jako když si sebevrah před skokem sundá brýle, aby se nepoškodily. Skončil s krátkým úklidem a v povznesené náladě se vydal na adresu, kterou si ověřil v telefonním seznamu.
Musel si otevřít okno, protože v domě bylo nesnesitelné dusno. Listoval si novinovými výstřižky. Byly zde různé vraždy a zločiny, které vraha nejspíš zaujaly, protože k nim byly připsané poznámky. Nešel zde i brutální ilustrace umírajících lidí. Zároveň tahle kniha sloužila i jako deník. Četl zde: UŽ ŽÁDNÉ POSMĚŠKY, ŽÁDNÉ PONIŽOVÁNÍ!!!!! JÁ JE ZABIJU!!!!!!! ZABIJU JE VŠECHNY!!!!! UŽ JSEM SE ROZHODL, UDĚLÁM TO, MISTROVSKÉ DÍLO BUDE DOKONČENO. AŽ Z NEBE ZAČNOU PADAT HVĚZDY, AŽ SE MOŘE ZAČNOU VAŘIT, AŽ SE VODA V KREV PROMĚNÍ, AŽ BRATR BRATRA ZABIJE, TAK POVSTANE ON, TEN, KTERÝ SE PROTIVIL VŮLI SVATÉ, TEN, CO NEUPOSLECHL. ŠELMA, KTEROU SVĚT NEVIDĚL A S NÍM PŘÍJDOU I JEHO SLUHOVÉ AZAZEL A MEPHISTO. TOHO DNE BUDE VŠEMU KONEC. Ten chlap byl skutečně šílený, co tím myslel? Na bláznivého satanistu vážně nevypadal. Ten citát nejspíš popisoval příchod Antikrista. Četl tedy dál. Dověděl se zde o jeho smutném dětství, když mu umřeli oba rodiče a on byl umístěn do domova. Následovaly další novinové útržky. Bylo zde: „Uznávaný policista utrpěl vážnou dopravní nehodu a nyní je v kritickém stavu.“; „Policista Matt Lambert při odjezdu z pracovního večírku vytlačen z cesty neznámým osobním autem, jeho žena nehodu nepřežila.“ Další článek zase popisoval Mattovu spoluvinu na nehodě. Autorem nebyl samozřejmě nikdo jiný než Ted Crown. Nalezl zde i mnoho fotek sebe samotného . Jak je možné, že ten člověk si o něm zjistil tolik informací? Nechápal žádnou souvislost mezi ním a tím pomatencem. Zaměřil se tedy na mapu. Po bližším prozkoumání zjistil, že první dva vyznačené body ukazují umístění obětí. Další dvě místa směřovaly na vlakové nádraží a na městský park. Jestli to měla být umístění budoucích obětí, neměl by se dlouho zdržovat a hned vyrazit, ale neudělal to. Nedalo mu to, něco ho táhlo k té mapě. Bylo zde ještě mnoho nesouvislostí s nesmyslným umístěním těl a bláznivým náboženským citátem. Pitva přece ukázala, že byla těla přemístěna, tak proč by riskoval, že ho chytí, jestli však neměl nějaký vyšší cíl a právě toto Mattovi vrtalo hlavou. Zkusil tedy spojit body na mapě. Přímky by se musely spojit jen v jednom bodě. Mattovi přeběhl mráz po zádech. Už mu to všechno pomalu začalo docházet. Obrazec všech bodů byl ve tvaru kříže, což vysvětluje tu náboženskou hádanku. Dávalo to smysl. Body se spojily totiž v bodě, který byl Mattovi víc než povědomý. Byl to jeho dům…
Sebejistě vjel do široké ulice lemované rodinnými domy. Byl v té „lepší“ části města. Zpomalil a v duchu počítal čísla vil. 1653… 1654… 1655! Bedlivě si prohlížel bělostně zářící štít koupající se v paprscích zapadajícího slunce. Do ulice vedl mohutně řešený vstup. Dveře vypadaly bytelně a nedobytně. Nikde nikoho nezahlédl, ale stejně to radši zkusí zadním vchodem. Vystoupil z auta.
Přes tvář mu přejel vlažný větřík. To znamenalo jen jedno. Jedny ze vstupních dveří se otevřely. Byl tedy tady a přišel si pro něho. Vzal si svůj služební Colt 1911 a ze stolu si ještě vzal revolver, který si zastrčil za pás. Natáhl pistoli pomalu otevřel dveře. Dole v přízemí se nic nehýbalo. Začal tedy sestupovat schod po schodu. Uslyšel tiché cvaknutí. Znal ten zvuk až moc dobře. Jedním skokem se vyhnul výstřelu ze tmy. Začal střílet na místo, kde předpokládal střelce. Ozval se však pouze zvuk praskajícího dřeva. Netrefil a to byla chyba. Neměl už ani čas promyslet, co se stalo. Další rána ho příšernou bolestí zasáhla pod pravou klíční kost. Vrah se teď pomalu přibližoval. Matt se natahoval po ležící pistoli. Christian očividně nikam nespěchal a ležérním kopem odkopl Mattovu pistoli. Pokusil se vystřelit na Mattovy nekrytá záda. „Cvak!“ zásobník zbraně byl prázdný.
„Proč to děláš?“ Mattovi došlo, že aby přežil, musí získat čas. „Líbí se mi to. Tebe asi nikdy nikdo nepodceňoval tak jako mě! Neustálé připomínky ze všech stran! Všichni jsou lepší než já! Je ti jasné, co jsem za těch třicet čtyři let prožil?! Ale teď, teď si konečně věřím! Těžko ti vysvětlovat, co je to za rozkoš, někoho zabít. Stejně bys to nepochopil, protože jsem prostě lepší. A postarám se, aby to tak i zůstalo!“ „A odkdy si musí člověk něco dokazovat…, něco dokazovat zabíjením lidí.“ „A cos dělal ty celý život?!“ „Dostal jsem už mnohem víc takových ubožáků jako jsi ty a dostanu i tebe. Cavielz na to taky doplatil.“ „Co mi je do nějakého Cavielze! Dělal jsem to kvůli sobě! Stejně nechápu, proč se tady s tebou vybavuju!“ Matt už cítil, jak se mu pomalu vytrácel život z těla. A cítil,jak se mu krev dostává do pusy. Využil tedy příležitosti, kdy Christian začal zatahovat závěsy. Pokusil se vytáhnout zbraň za pasem. Vrah si toho nepochybně všimnul a s dýkou v ruce se vrhl na Matta. Matt byl však rychlejší a začal vyprazdňovat obsah zásobníku do Christianova těla. Christian se zastavil a po chvíli se zlomil v kolenou a spadl tváří na zem. Matt teď ležel na podlaze v kaluži krve a čekal na zázrak. Z dálky bylo již slyšet policejní sirény. Tak tohle je Los Angeles…Město andělů.

Epilog: Na druhý den se na první straně všech novin objevil obrovský nadpis: „Masový vrah Christian Frazer nalezen mrtev vedle těla policisty Matta Lamberta v domě oběti.“ Bližší informace LAPD
v důsledku probíhajícího vyšetřování nezveřejnila. Podle identity pachatele bylo možné objasnit motiv vedoucí k jeho činům. Vyrůstal v neúplné rodině; otec se s jeho matkou rozvedl. Pak už jej nikdy neviděl. I když se matka snažila vydělat co nejvíc, upadla do dluhů. Na její dítě jí zbylo velmi málo času. Po její smrti nadešlo umístění do dětského domova. Christian byl samotářský typ, nesmělý a citlivý, a proto se ho jeho okolí začalo stranit. Postupem času se u něj vyvinul velmi silný komplex méněcennosti. Pozdější pitva pak navíc prokázala, že se u něj objevila velmi vzácná choroba – porfyrie, přesněji řečeno její forma CEP, která způsobuje typické upíří znaky: posílený chrup, agorafobii, světloplachost a konečně silnou touhu po lidské krvi, v krajním případě může dojít i ke kanibalismu. Její příčiny nejsou dodnes uspokojivě vysvětleny. Případ Frazer však byl neopakovatelný právě kombinací těchto neduhů. O něco později se vynořil velký otazník ohledně toho, zda byly oběti skutečně okousány. Objevila se totiž malá nesrovnalost se stopami na obětech a pachatelovými zuby, které se jevily příliš slabé na to, aby dokázaly takovou destrukci. Při prohlídce Frazerova domu ale byla nalezena odpověď. Byly jí nenápadné kleště, do jejichž čelistí se dala zasunout zesílená protéza. Výsledek pak samozřejmě byl mnohem působivější. A tak mohl být případ uzavřen. Tisk na něj zapomněl během několika dnů. Frazerův sen zůstal nenaplněn…
Slunce se pomalu vyhouplo nad obzor. Začíná nový den. Strmé svahy Sierry Nevady se ostře rýsují proti kalifornskému blankytně modrému nebi. Pod ním se rozkládá rádoby idylické město – město andělů Los Angeles.

Scortia a AlexRoss


Zatím nehodnoceno

Pro ohodnocení se musíte přihlásit!

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit!

Nenalezeny žádné komentáře

Created by Erbureth, Erbureth@seznam.cz