HUGO

Přihlášení:

Přezdívka:

Heslo:



Registrace

Město andělů - part four


Zatraceně! Jak se něco takového mohlo stát! Vždy se vším počítal, ale jedno předvídat nemohl: náhodu. Když se srazil s tím autem, zprvu nevěděl, co se děje. Pak poznal toho muže za volantem. Byl to ten policajt z titulní strany novin, na kterého si dělal už dlouhou dobu zálusk. Dříve než stačil zmizet, zasáhl ho tou svojí stupidní pistolkou. Skutečně nemožné! Pomalu se uklidňoval. Tuhle nepředvídanou situaci nějak musí vyřešit. Po chvíli zjistil, že za jeho bohorovný klid může injekce morfia, kterou mu zdravotník před okamžikem aplikoval. Co vůbec dělá teď? Otočil hlavou. Vida, baví se o něčem s řidičem. Rychle se vzpamatoval. Jeho šance nastává! Pravou rukou nahmátl nějakou bednu. Podíval se na ní. Spatřil nápis: novokain. Co to jen může být? Usilovně přemýšlel. Tohle už přece někde viděl… Že by u kožního? Ne, na co by to tu bylo. Tak tedy dále. Záhy se mu rozsvítilo. Zubař! Nesnášel titěrnou injekci drogy, po které mu v okamžiku zdřevěněla dáseň. Musí jednat! Pod víkem se rýsovaly obrysy jednorázových, již naplněných stříkaček. Skvělá příležitost! Sundat kryt bylo otázkou vteřiny. A zdravotník se hned válí s injekcí v krku po podlaze. Jednal rychle.V mžiku se odpoutal od nosítek, s nimiž byl dosud spojen prostřednictvím několika pásů. Spojovací okénko bylo ještě pořád otevřené. Vedle řidiče se náhle objevila všetečná ruka, která ho začala škrtit. Natáhl se více, aby měl větší stisk. Sanitka míří od obrubníku k obrubníku. Napůl udušený řidič ztrácí kontrolu nad vozem, který dostává smyk a převrací se. Jeho příležitost! Jen vylézt ven. Ucítil silný náraz. To do něj narazil policejní vůz, který ho měl doprovázet až do nemocnice. Jenomže tam už nedorazí… S námahou otevřel boční dveře a vysoukal se ven. Nikde nikdo. Zdaří se to…
„Jeď, jeď, ty zatracená kraksno! Matt teď přišlápl plyn až k podlaze. Jedině on věděl, že ten chlápek v sanitce není jen obyčejný násilník. Ztratil v bezvědomí příliš mnoho času. Jenže teď se před ním rýsoval mohutný oblak kouře.
A když přijel blíž, viděl, co se stalo. Sanitka ležela převrácená a policejní auto stálo asi tři metry od místa nehody. Mattovi začalo svítat. Vytáhl zbraň a opatrně prohlédl vnitřek sanitky. Našel tam to, co čekal. Vůbec nic. Saniťák i řidič byli mrtví. Zkontroloval tedy policejní vůz. Vypadalo to, že jsou oba policisti živí, jenom omráčení. To ne, to se nemělo stát. „Měl jsem toho hajzla pod rukou… Ksakru!“ Okamžitě vzal do ruky vysílačku a v rychlosti oznámil , co se stalo. Zrovna v tuhle chvíli nemohl dělat vůbec nic a to ho štvalo ze všeho nejvíc. Neschopnost. Jako tu noc, kdy mu zemřela manželka. Za pět minut tu byly posily. „Kčertu, Matte, co se tu stalo? Jen doufám, že to nemáš na svědomí, protože jinak…“ „Můžeš na chvíli zmlknout?!“ usadil ho Matt. „Poslouchej mě dobře. Ten chlápek, se kterým jsem se před chvílí srazil, má co dočinění s případem těch vražd, na kterých teď pracuju.“ „Myslíš toho odporného kanibala?“ „Přesně tak, a ta holka v té dodávce měla být nejspíš jeho další oběť.“ „Počkej, počkej, ale je tu spousta nesrovnalostí…“ „Na tom teď nesejde, důležité je, abys vyhlásil okamžitě pátrání a nechal neprodleně prohledat tuhle oblast.“ „Tak fajn, dám se do toho, promluvíme si později.“ „Tak to vypadá,že tenhle den ještě ani zdaleka neskončil.“ povzdechl si Matt.
Jeho sebedůvěra teď hodně stoupla. Kam se na něj všichni hrabou… Zbývalo mu poslední: ztratit se úplně. A nejen to: po nehodě měl pocit, že jaksi ztrácí sílu. Jak morfium postupně přestávalo účinkovat, začal si znovu uvědomovat, že je zraněný. O poraněních střelnou zbraní toho moc nevěděl. Všimnul si neustálého krvácení z rány. Ztrátu krve pociťoval čím dál tím víc. Ne, je to jasné, najde nějakého doktora a ten ho ošetří. Zastavil jednu stařenu a zeptal se jí na cestu. Po celou dobu si přeměřovala svým pronikavým zrakem. Ale poradila mu.
To jméno nemohl zapomenout. Dr. Jonathan Crosby, ordinace o dva bloky dál. S vypětím všech sil se doplazil do čekárny. Nikdo tam nebyl, a tak rovnou zaklepal. Ve dveřích se objevila bystrá tvář padesátníka. „ Co chcete?“ ozval se neočekávaně ostrý hlas. Mlčky ukázal na své rameno. „Aha, tak pojďte dovnitř. Nikdo vás tu nemusí vidět.“ Pro dr. Crosbyho nebyla tato zranění nijak neobvyklá. Měl ordinaci na okraji čtvrti těch nižších vrstev, a proto bylo vyndávání kulek a podobné činnosti rutinou. Nikdy se na nic neptal. Proč taky? Je soukromník a policajti s tím stejně nic neudělají. Hlavně když pacient zaplatí… A u tohohle chlapa to bude obdobné. Taky že ano. Za chvíli byl hotový. Nic hodně vážného, jen čistý průstřel zbraní větší ráže a spousta, spousta krve.
Nemohl se dočkat chvíle, kdy ten dědek konečně skončí se svou prací. Za celou dobu nepadlo ani jediné slovo. Teď se mohl plně soustředit. On nic nevyzradí. Však také uvidí… Když se vypisoval účet, došlo mu, že přišel o další oběť. A tohle je tak skvělá příležitost! A zaútočí ihned!
Crosby zrovna dával pero do šuplíku, když ucítil mocné sevření kolem krku. Ještě stačil hmátnou po skalpelu. Takhle přece neskončí! Zpozdil se o zlomek vteřiny. Vzápětí se zhroutil se zlomeným vazem. Ordinace byla opuštěná. Jen v okně vedoucím do dvora se ve větru třepotala záclona…
Jak velké štěstí! Nikdy se mu nedařilo tak jako nyní. Zbýval poslední problém: dostat se domů. K tomu nejlépe poslouží zdejší kanalizace. Policajti určitě nestačili rozestavět hlídky všude. Odtáhl mohutný poklop. Do tváře mu uhodil neskutečný puch, jaký nabízí pouze letní stoka. Ano, půjde to ztuha. Dr. Crosby vážil minimálně 80 kg, a k tomu všudypřítomné vlhko a kluzko. Ale nevzdá se u konce! Tmavá postava s podlouhlým předmětem na ramenou se potichu krade kanálem. Spěchá. Má málo času… Náhle ho do nosu udeřilo něco čpavého. Začalo ho pálit v nose a v očích. Co to jen může být? Podíval se směrem klesání stoky. Dvacet metrů od něj se valila bílá stěna. Musí zmizet. Okamžitě.
„Do háje!“ stěžuje si pracovník městských služeb. V šest mu končila směna. Kvůli nějakému prasklému potrubí tu ale tvrdl do jedné. Kdyby bylo aspoň kafe… Navíc jeho parťák je dole ve stoce a provádí zběžnou kontrolu. No nic, co se dá dělat. Musí tu počkat. „Kristepane, kde je?!“ A opravdu, měl se dávno vrátit. Podíval se na hodinky a pak dolů do skruže. Něco zaslechl. Posvítil si baterkou a nemohl uvěřit svým očím. Po navýšeném okraji běželo obrovské hejno potkanů. Jako při povodni. Zděsil se. Věděl, že tihle hlodavci utíkají před nebezpečím. Nedal na staré pověry, že krysa je hloupé zvíře. Dokonce viděl i jejich ,ochutnávače‘ při práci. Byl si jistý: přicházejí problémy.
Zavolal do nechutné roury. Nic. Teď už spěchal. Něco se stalo. A ty krysy byly nějak malátné. Zatraceně, vždycky těm klukům říkal, aby si brali plynové masky, ale oni ne! Sestoupil. A koukal… Kousek od něj se převaloval sivý mrak nějakého plynu. Překonal nechuť a prozkoumal jej. Byl obrovský. Najednou o něco zakopl. S hrůzou spatřil parťáka v křečovité pozici. Byl mrtvý. O chvíli později se u úřadu koronera objevily oranžové záblesky. Černá dodávka vyjížděla do akce.
O půl druhé ráno u soudního patologa zazvonil telefon. Volali ho z práce: má prý okamžitě přijet a prozkoumat tělo jistého technika. Nesnášel tyto náhlé telefonáty, ale když jej potřebují…
Za třicet minut se pak díval do očí další mrtvole. Krásné probuzení, nehledě na to, že výslednou zprávu by sestavil i amatér. Našel klasické znaky otravy kyanovodíkem: křečovitý výraz, namodralý odstín kůže svědčícím o vnitřním zadušení a konečně všudypřítomný pach po hořkých mandlích. Zbývala poslední otázka - jak se tohle svinstvo dostalo do kanálu? Odpověď dostal od velitele zásahu hasičů, který ho volal ve tři hodiny. Kvůli vadným spojům do kanalizace permanentně z úpravny vody unikal chlór. V osudný den potom kvůli poruše ventilu nedaleký závod produkující cyankáli na výrobu zlata vypustil tento silný jed do kanálu, který dává s kyselinou chlorovodíkovou právě onen zrádný plyn. S chemikálií, které je ve stokách spousta…
Napůl přiotrávený se vyplazil úzkým poklopem. Rozhlédl se. Ne, je ještě příliš daleko. Bude muset kousek popojít. Jen chvíli vydržet. A pak, pak zase načerpá sílu…

Scortia a AlexRoss


Zatím nehodnoceno

Pro ohodnocení se musíte přihlásit!

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit!

Nenalezeny žádné komentáře

Created by Erbureth, Erbureth@seznam.cz