HUGO

Přihlášení:

Přezdívka:

Heslo:



Registrace

To, co bylo


Když jsi poprvé řekl: „Pojď dál...“
zalila mě zvláštní horkost.
Otevřel jsi dveře, k sobě jsi mě pozval
a ve mně se mísila bolest i radost.

Když jsi mě něžně hladil,
má kůže se vzpružila.
Ty jsi se se mnou mazlil
a já touhou hořela.

Touhou velkou, jako měsíc
a žhavou jako slunce.
Tvé polibky dopadající na mou líc
mi rozechvěly ruce.

Sjížděla jsem jimi kouty tvého těla
a v duchu doufala tajně,
že ne sama jsem se slastí chvěla
a svou lásku ti dávala hojně...

(!!!) Zapomenout na ty chvíle nejde,
ani teď, když jsi daleko...
Při vzpomínkách teplo po těle se mi rozlije
Ale život jde dál, lásko

P. S. A ještě jedna básnička jen tak

Život je jako kolotoč
A já ho neumím ovládat
Dřív řeknu si: „SKOČ!“
Než srdce někomu dávat...

Mé srdce, tolikrát zraněné,
Obětované bolestem i radostem
Které se doprovázely stejně jako laně
Které prchají před nezvaným hostem...

Dnes už vím, co dřív jsem jen tušila,
Že někde v tom velkém světě,
Je také někdo, komu v srdci láska vzplála
A mně je s ním nádherně...

Za toho človíčka děkuji
A děkuji za naši lásku
Není chvíle, kdy toho lituji
A tajně doufám, že nám neumře na opasku...

Tydli


Zatím nehodnoceno

Pro ohodnocení se musíte přihlásit!

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit!

Nenalezeny žádné komentáře

Created by Erbureth, Erbureth@seznam.cz