HUGO

Přihlášení:

Přezdívka:

Heslo:



Registrace

Život


Oskar se sám toulal městem. Hlava se mu lehce točila a, i když nepil, neměl jistý krok a trochu vrávoral. Já to město nenávidím!!! opakoval si v duchu, Já to město nenávidím!!! (Všem příznivcům tohoto města se omlouvám - poznámka autora). Lidé se po něm otáčeli. Uvědomil si, že si to opakuje nahlas. Připadal si jako idiot a to ho ještě víc rozzuřilo. Nesnášel lidi, okolo, nesnášel stromy, které se ve větru houpaly a jako by si s ním šeptaly, nesnášel ty rádoby pěkné, zdánlivě historické budovy, nesnášel barevná auta jezdící, chlouby jejich majitelů, nesnášel cestu vonící deštěm, všechno mu bylo podivné. Před očima se mu zatmělo. Spadl. Trošku se nadzvedl, přiklekl si, ale víc nedokázal. Proč ti lidi tak blbě čumí? ! Dívka s krátkými červenými vlasy se ho zeptala, jestli nepotřebuje pomoc. Na kolenou opatrně zacouval a namočil si nohavice do kaluže. Měl strach z lidí, a hlavně z těch, které neznal. Dívka si nejspíš pomyslela, že je to nějaký blázen. Teď byl úplně sám. Několikrát se z hluboka nadechl a vstal. Oproti svým devatenácti letům, stodevadesáti centimetrům a zarostlému vousatému obličeji působil kvůli špinavým, zmáčeným kalhotám dojmem jako malého neposlušného chlapečka. Houpsavým, ale jistějším krokem došel až na nádraží. Požádal o lístek, zaplatil a dokonce se na hezkou blondýnku za přepážlou usmál. Dal se do běhu. Běžel, jak nejrychleji dokázal, cestou porazil zametájící ženu v oranžovém pracovním dresu. Nezáleželo mu na tom. Soustředěl se jenom na rychlost, na tlukot svého srdce. Na nástupišti si sedl na nejbližší lavičku. Nebyla čistá, ale vzhled jeho kalhot už to výrazně neovlivnilo. Rozplakal se...

Arwellon


Zatím nehodnoceno

Pro ohodnocení se musíte přihlásit!

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit!

Nenalezeny žádné komentáře

Created by Erbureth, Erbureth@seznam.cz