HUGO

Přihlášení:

Přezdívka:

Heslo:



Registrace

Rozhovor


„Jsi tady?“
„Na verandě“seděla v houpacím křesle a malovala „nečekala jsem tě.“
Byla studená lednová noc. Zadýchanému chlapci se u úst tvořily obláčky páry. Dívka vydechovala do zimníčku.
„Nechtěl jsem přijít.“
Zbledl, o krok ustoupil, přivřel oči a tváře mu hněvem a studem zčervenaly. Dívka sklopila hlavu.
„To jsem tak zlá?“
Jako by nevěděla, co říct.
„Nejsi, vlastně jsi, ne, nejsi. Neptej se už!“
Hodná a zlá, krásná a šeredná, nevěděl nic, nic z těch slov, názvů, které pro někoho znamenají vše a nejsou ničím.
„Ale přišel jsi.“
Usmála se.
„Nechtěl jsem.“
Jako dítě, které opakuje jeden a týž úspěšný trik.
„Tak proč jsi přišel?“
„Mám tě rád.“
Zasmála se.
„To nezní ani pravdivě, ani přesvědčivě.“
nikdy nelžu!“
„Hrdinové bez odvahy. Bojíte se říct lež. Všichni jste stejní.“
„Kdo všichni?“
„No všichni. Všichni kluci.“
Třikrát zopakovali jedno slovo a ono začínalo znít směšně.
„Jako všichni kluci? Neříkala jsi mi včera, žejsem jenom jeden?“
Protáhl koutky v ironickém úšklebku.
„Lhala jsem. Na rozdíl od tebe se toho nebojím.“
Pevně stiskl řídítka. Přimhouřil oči tak, že se změnily v tenké čárky. Nechtěl dál pokračovat v rozhovoru. Dozvěděl se víc, než čekal, než chtěl. Nemohl přestat. Neuměl prohrávat. Raději neodpovídal.
„Sto let v šachtě žil jsem -mlčel jsem“
posměšně recitovala. Uvědomila si, že přestřelila. Chlapec přehodil nohu přes bicykl a nasedl.
„Petře!“pohledem prosila o milost.
Ani se neohlédl.
Lucie…

Arwellon


Zatím nehodnoceno

Pro ohodnocení se musíte přihlásit!

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit!

Nenalezeny žádné komentáře

Created by Erbureth, Erbureth@seznam.cz