HUGO

Přihlášení:

Přezdívka:

Heslo:



Registrace

Město andělů - part two


Temné ústí stoky nevypadalo v nastupující noci vůbec vábně. Na chvíli se zastavil a bedlivě poslouchal. V okolí se neobjevilo nic podezřelého. Vstoupil dovnitř. Vzadu vyčníval tmavý výstupek. Byl u cíle. Nezaujatě uchopil předmět za jeden konec a vytáhl jej z vody. Přišel právě včas. Muž se téměř rozpadal. Teď už jenom zbývá odnést ho ven. Přesun proběhl bez problémů. Nevšiml si ale jedné věci. Zezadu ho pozorovaly dva lesklé body. Ošumělý bezdomovec v deliriu usínal.
„Zkus si vzpomenout! Kdo by mohl podřezávat ženské a pak je jíst?“ „Podívej se, já neznám žádnou takovou bestii, která by byla schopna něčeho takového.“ „Hele, nikoho tady neznám a ty víš přece o všem, co se tu šustne.“. Matt se zoufale snaží přesvědčit svého práskače k spolupráci. „Můžu se poptat kolem, ale nic ti neslibuju. Víš, každý den zrovna nenacházím kanibaly pod postelí, nemusím ti snad připomínat, že to nebude levné. Sto babek?“. „Nezapomeň, že žiju z policejního platu a že nejsem bankéř na Wall Street. Tady to máš.“. „Fajn, je radost s tebou spolupracovat.“. „Moc si na to nezvykej a teď plav.“. Den se mu přestával líbit. Neměl stopu a už ani peníze. Nejlepší bude, když zajde teď zajde do policejního archívu a bude hledat souvislosti.
Byl tam dlouho, dost dlouho na to, aby si připadal jako chodící mrtvola, a co bylo horší, nenarazil absolutně na nic. Tohle nebude jen tak případ na ukrácení dlouhé chvíle.
Byl klidný. Přesun se podařil přesně tak, jak si ho plánoval. Za chvíli na policii určitě zavolá něčí vzrušený hlas a oznámí svůj nález, tedy pokud se tak ještě nestalo. Přešel k oknu a zatáhl závěsy. Neměl rád ostré světlo. To mu připadalo dost zvláštní, protože jako malý miloval pobyt venku. Nyní se ale stranil otevřených ploch, kde si nepřipadal bezpečný. Svůj malý byt opouštěl nerad, pouze když musel, a to nejradši navečer. Ne, nic zvláštního po tom, co se mu stalo. Hodně lidí se k němu chovalo divně, a tak se jim začal vyhýbat. Náhle pocítil neodolatelnou touhu po smíchu. Hysterický řev otřásal místností. Ještě že teď sousedé nejsou doma. A i kdyby, vysvobození přijde už brzy!
Soudní lékař začal pracovat jako normálně v osm hodin. Torzo ženského těla vytažené z moře včera ráno mu stále nedávalo spát. Hodiny a hodiny přemýšlel nad tímto nálezem i nad pachatelem, který momentálně přesahoval hranice jeho představivosti. Jistý si byl pouze v jednom bodě: že takový případ losangeleská policie ještě neřešila. Stav mrtvoly na něj udělal velký dojem, dosud na své „přátele“ pohlížel jen jako na lékařský materiál. To mu umožnilo k jakýmkoliv pitvám přistupovat naprosto nezaujatě. Jen tato událost ho fascinovala. I tentokrát myslel vědecky. Přemítal nad postavou pachatele, nad jeho psychikou i fyzickou silou, která musela být nesmírná. Toužil si vraha prohlédnout, ohmatat si jeho čelisti, prozkoumat jeho zažívací trakt… Také se občas ptal sám sebe, jestli z tohoto povolání pomalu nezačíná bláznit. Ale což, není sám. Doktoři jsou doktoři…
Archív na Matta působil strašně. Měl pocit, že tam namísto několika hodin strávil několik dní, a žádný výsledek… Dočetl se různé věci, ale něco takového neobjevil. Ještě teď se mu dělalo špatně od žaludku. Bude to muset zapít. Tahle práce ho hrozně vyčerpávala, občas si myslel, že narazil na dno. A tvrdě. Telefon začal vyzvánět. Matt hrál starou hru: kdy asi skončí? Rychle zahnal žertovné myšlenky. Tohle může být důležité!
A taky bylo. Kdo volal? Opět starý přítel doktor. „Poslyš, Matte, mrknul jsem se ještě jednou na naši slečnu z přístavu. Ta věc mi pořád nedává spát. A hádej, co jsem objevil!“ „Netuším!“ odvětil mu Matt. Doktor pokračoval: „Před nedávnem jsem ti řekl, že příčinou smrti byla hluboká řezná rána v oblasti hrtanu. Pamatuješ?“ „No jasně. Co se stalo?“ „Tak na to honem zapomeň! Ta ženská byla mrtvá dříve, než ji někdo podřízl!“ „Jak si na to přišel?“ zeptal se Matt. „Podíval jsem se jí na hrudník, respektive do hrudníku, a nenašel jsem tam to, co jsem hledal.“ „A po čem jsi vůbec pátral?“ „Snažil jsem se najít krev v plicích. Když tě někdo zařízne, tak nevědomky jí dost vdechneš, než vykrvácíš. No a u ní jsem stopy železa z hemoglobinu nenašel!“ „Co z toho vyplývá?“. Matta to přestávalo bavit. „Proboha, kdy už ti to dojde? Když ji zabili, nedýchala! Byla už mrtvá!“ „Proč by chtěli bodat do mrtvoly?!“ zeptal se Matt. „Možná to nevěděli. Třeba ji omráčili a ona dostala astmatický záchvat nebo jí zapadl jazyk, takže se zadusila. A toho usuzuju, že si někde vyberou oběť, klepnou ji, někam odvlečou a pak ji proříznou hrdlo. Pěkné, že? Na tebe už zbývá zjistit, co a jak!“ „Matt se probral: „Díky, moc jsi mi tím pomoh‘!“ Potom zavěsil.
V 9:35 se vracel do své kanceláře a hlavou mu vířilo spousta myšlenek. Měl by přehodnotit svůj život. Jeho žena byla už skoro dva roky mrtvá a on je chlastající troska. Znovu si přehrával celou tu situaci, kdy přišel o nejmilovanější bytost v jeho životě. Tu noc jeli z večírku v dobré náladě. Na silnici nebyl žádný provoz. Jeho žena mu sladce dřímala na rameni. Byli už skoro doma, nebýt toho, že se náhle ze zatáčky vyřítilo osobní auto v protisměru. Nebyl čas přemýšlet. Udělal jedinou věc, která ho v tu chvíli napadla. Strhl řízení na bok. Auto sjelo do příkopu, několikrát se převrátilo a zastavilo se až o strom. Matt se probral až v nemocnici. Jeho žena tam nebyla. Z policejní zprávy se dozvěděl, že jeho žena vyletěla předním sklem, nepřežila to… V ten den se mu změnil celý život. To, pro co žil, bylo nenávratně pryč, začal pít a stalo se z něho to, co je dnes. Do reality ho přivedl až zvuk policejní vysílačky, který mu oznamoval brutální vraždu poblíž odpadní roury a co víc, měli svědka…

Scortia a AlexRoss


Zatím nehodnoceno

Pro ohodnocení se musíte přihlásit!

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit!

Nenalezeny žádné komentáře

Created by Erbureth, Erbureth@seznam.cz