Moře

Těžké slzy vody
prudce bijí na hladinu bouřlivého moře.
Když nebe pláče.
A vlny s bílou pěnou ve vlasech
utíkají před slaným smutkem nebe.
Naráží do skalisek
plazí se po plážích
Moře se vzdouvá, vzpíná...
A kapky jej stále více bičují do zad
A moře zuří, když nebe pláče.
Obrovská masa vody mezi břehy volá Slunce.
Nenávidí modrou vílu nad sebou, když pláče.

A pak přijde Slunce.
Žluté klubíčko štěstí rozežene mraky –
- chmurné myšlenky nebe,
něžnými paprsky pohladí promoklou zem.
Moře je klidné.
Je teplo. Ptáci zpívají, lodě plují po moři,
jenž je plné ryb, medúz, mušlí, ježků a klidu.

Ale moře pláče.
Chybí mu slzy jeho modré královny,
když pláče.

Manainn

Zatím nehodnoceno

Pro ohodnocení se musíte přihlásit!

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit!

Nenalezeny žádné komentáře