HUGO

Přihlášení:

Přezdívka:

Heslo:



Registrace

Vlastní názor


Sedí ve svém pokoji a zamýšlím se nad smyslem svého života. Kovová hudba s provokujícím textem, s nímž se všeobecně ztotožňuje, útočí svými decibely. Proč se liší? Zřejmě chtěl jí svou vlastní cestou. Opravdu jej nikdo nechápe? Snad. Najít důvod svého života. Morální kodex známých kolem jej ubíjí. Hon za penězi a vlastním blahobytem. Jak obyčejné a přece více než velmi běžné. Nikdo nedbá globálních problémů, nýbrž se zajímá jen o sebe. Proč zrovna on chápe takto svět? Mít vlastní názor na věc a moment. Jak je to důležité pro rozvoj lidstva. A přece mnozí slepě následují názory a činy, které někdo nepřímo přikázal. Jeho myšlenky se stáčí i k jeho příbuzným. Jsou stejně stereotypní. Originalita nejspíše patří mladým, jež zatím nejsou unaveni věčným obhajováním svého počínání. I on musí neustále obhajovat to, co uznává. Jak by si přál světový mír, dostatek pro všechny a planetu lidí, jež myslí především na dobro druhých. Dveře jeho pokoje se rozletěly. Zuřící otec je prudce rozrazil. „Musíš pouštět ten virvál nahlas?“ Ani jeho vlastní otec neuznává jeho osobnost. Ztlumil zvuk přehrávače a otočil se na bok. Nemá náladu poslouchat stále stejné hádky. Jeho otec se ale hádat chce. „Podívej se na sebe. Celý den ležíš na kanapi, večer někam utečeš a taháš se s nějakou pochybnou společností.“ S každým slovem nabírá jeho hlas na intenzitě. „Netahám se s pochybnou společností, jsem se svými kamarády.“ Musí hájit svůj názor. „Když jim tak říkáš,“ zní to posměšně „tak ať. Mně je to jedno. Ale uvědom si konečně, že v roztrhaných kalhotách a s rozčepýřenými vlasy to nikdy nedotáhneš dál, než na poskoka.“ Nikdy nevěřil v úspěch své ratolesti. „Jako ty!“ „Co si to ke mně dovoluješ! Živím tě a…“ Argumenty došly. Synáček to přehnal, ale otevřel mu oči: on je přece taky poskok! Proč to pochopil až teď? Rychle se oblékl a odešel z domu. Má snad zůstávat v prostředí plném zášti? Ulice jsou chladné a lidi v nich povrchní a ziskuchtiví. Neví, co bude dělat. Domů jít nemůže, nechce se znovu hádat s otcem. Nemá to cenu, ani vlastní rodič nemůže pochopit, jak si vykládá lidské vlastnosti. Došel do parku a sedl si na lavičku. Tady může chvilku zůstat. Mezitím otec přemýšlel o celém svém životě. Pochopil. Je pouhým poskokem a za penězi běhá rychlostí ohaře. Uvědomil si to až teď. Jen škoda, že si o tom nemá s kým promluvit.

Ronni


Hodnocení: 1

chrupetka1

Pro ohodnocení se musíte přihlásit!

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit!

Nenalezeny žádné komentáře

Created by Erbureth, Erbureth@seznam.cz