HUGO

Přihlášení:

Přezdívka:

Heslo:



Registrace

Město andělů (part one)


Los Angeles. Jedno z nejméně přitažlivých měst celého světa. Rozkládá se v obrovském kotli, který začíná u pobřeží a končí na úpatí pohoří Sierra Nevada. Téměř po celý rok je zahaleno do mraku smogu, a když v létě teploty přesáhnou třicet stupňů, všichni se přes noc modlí, aby jim neselhala klimatizace a nezadusili se. Město je obrovskou tavicí nádobou všech národů a ras, zločin tady jenom kvete. Dokonce ani v takových luxusních čtvrtích, jako je například Beverly Hills, se nedoporučuje vycházet ven po setmění, o Hollywoodu nemluvě. A právě zde se odehrává příběh dvou lidí, kteří nemají co ztratit a přece mohou mnoho získat. Byla tmavá jasná noc. Stále pochyboval o smyslu svého činu. Má to znova cenu? říkal si. Uslyšel lehké kroky, které se rychle přibližovaly. Teď, anebo nikdy! Byla hodně rozčilená. Normálně uklízela do pěti hodin, ale dnes odpolední směna nepřišla, takže nemohla odejít dříve. Šéf ji ještě nikdy tak nenaštval. Už je deset hodin! Dávno měla být doma. Ale co, ten přesčas jí proplatí! Uklidnila se. Až přijde, dá si dobrou večeři a pak se vykoupe. A to bude jen za pár okamžiků. V dálce už viděla průčelí levného činžáku. Minula hromádku odpadků. Tahle ulička jí vždycky naháněla hrůzu. Necítila se tu dobře. Do obličeje se jí opřel lehký letní vánek. Byla u ústí. V té chvíli ji za rameno uchopila něčí silná ruka. Vzápětí omdlela. „Crrr, crrr!“. Telefon vytrvale vyzváněl. „Co to je za idiota!“. Zvedl sluchátko. „ Ahoj, Matte-!“ ozval se hlas jeho kolegy Johnnyho z oddělní vražd. „Dneska mám volno, Johnny!“. „Já vím, já vím, ale potřeboval bych trošku píchnout. Mám tady mrtvolu a věř mi, že to není hezký pohled. Mrkneš se na to?“. „Kde?“. „V přístavu.“, odpověděl veselý hlas a zavěsil. „Dobré ráno!“, přivítal ho soudní patolog. „Našli jsme ti krasavici, ale počítej s tím, že je trochu staršího data vydání!“. „Ne, díky, mám trochu jinou orientaci než ty. Kdo ji našel?“ „Ani se neptej. Dva kluci ráno chtěli nachytat takové ty malé rybky, co se používají jako návnada, a síť se jim o něco zachytila. Zavolali správce, aby jim pomohl, a tady máš výsledek.“. „Příčina smrti?“zeptal se. „No, těžko říct, pobyla si tam dost dlouho, asi tak tři týdny, můžu ti zatím jen povědět, že to byla žena. Průkaz totožnosti jsme nenašli.“ Mattův pohled sjel dolů na nohy těla. „Ty mořské potvory si s ní pěkně pohrály, že?“ Lékař nasadil úsměv od ucha k uchu. „Hehe, to je to, co jsem ti chtěl ukázat. Podívej se na tu tkáň. Kdyby to byl žralok nebo jiná havěť, vlákna by byla potrhaná. Ne, tohle něco odřízlo nebo snad taky odkouslo. Ryba to nebyla.“. „Že by nějaký pes?“. „Pochybuju, za prvé, proč by to žral, za druhé, jak by se k ní dostal, a za třetí: viděl jsi někdy psa s kulatou čelistí?! Konkrétní věci ti povím až po pitvě. Nechceš volnou vstupenku?“. Lepší pocit dlouho nezažil. Všechno klaplo, obě vraždy i umístění těl na příslušná místa. Nikdo ho neviděl. Teď už snad všem dokáže, že něco umí! A až ho chytí, bude konec všem těm posměváčkům, kteří o něm celou dobu pochybovali a znepříjemňovali mu život. Budou toho plné noviny. Konečně se pomstí, budou muset uznat, že se mýlili! Teprve potom bude mít pokoj! Zbývají už jen tři, a pak se uvidí, co dovede dnešní policie. Na poslední oběť se těšil nejvíce, mladý policista z novinového článku se mu zamlouval. Zatím ještě nic netuší. Kdoví, jestli ho napadne spojit si nálezy do jednoho celku, který má svá přísná pravidla a je zcela čistě proveden! Jen jedna věc ho trápila. Druhé tělo, které uložil v přístavu, už bylo nalezeno, ale první oběť ještě nenašli. Dělalo mu to starosti. Pravda, ústí městské stoky není moc frekventované místo, obzvláště v létě. Začínal si do nočního ticha zoufat: „Musí ji najít, musí! Protože jinak by to nedávalo smysl a celé schéma by se tím pokazilo!“. Rozhodl se. Přemístí ji někam jinam. A to co nejdříve. Druhý den vstal Matt do práce mnohem dříve. Zase se mu zdálo o jeho ženě. Ani patolog nelenil a celý zbytek včerejška strávil zkoumáním nalezeného těla. A jak u něj bylo zvykem, svou laboratoř neopustil ani večer. Chtěl Mattovi dát co nejdříve výsledky. Zavolal mu v šest ráno. Budovu soudního lékařství neměl nikdy rád. Necítil se v ní dobře. Dnes si tohoto nedostatku nevšímal. Marně se snažil vzpomenout si, kdy tu byl naposledy. Doktor ho nepřivítal moc přívětivě, vynechal své obvyklé vtípky a hned se pustil do výkladu: „Matte, už od počátku se mi ta mrtvola vůbec nelíbila. Působila na mě divným dojmem.“ „A?“ „Příliš jsem toho o ní nezjistil, je opravdu dost rozložená, tomograf mi akorát prozradil, že má endoprotézu levé kyčle. To je důležitá stopa, alespoň pro pozdější identifikaci.“ Patolog se zachmuřil. „Bohužel, ta další věc, kterou jsem objevil, mě znepokojila. A to hodně.“ „Takto vyklop!“ ozval se Matt. Doktor se otočil. „V pravé stehenní kosti, přímo uprostřed rány, jsem objevil stopy zlaté slitiny. Je to jenom pár šupinek. Mám je jen díky tomu, že se zachytily v takových hlubších dolících. Navíc to tělo bylo téměř zcela odkrvené. To by nebylo divné, někdo jí podřízl krk, a to hodně hluboko, tudíž přerušil krkavici. Ale to zlato…“ „Co je s ním?“ Matt doktorovi úplně neporozuměl. „Podívej se na ty dolíky pořádně!“ Mattovi se zvedl žaludek. Konečně pochopil, proč si někteří patologové mažou pod nos kila mentolové masti. Doktor pokračoval: „Pokud ti to zatím není jasné, jsou to otisky lidských čelistí. Ta slitina je zubařská směs pro plombování zubů. Matte, být tebou, začnu být opatrný a okamžitě vyhlásím pátrání. Po městě nám běhá krvežíznivý psychopat!“

Scortia a AlexRoss


Zatím nehodnoceno

Pro ohodnocení se musíte přihlásit!

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit!

Nenalezeny žádné komentáře

Created by Erbureth, Erbureth@seznam.cz