HUGO

Přihlášení:

Přezdívka:

Heslo:



Registrace

Byla to jenom obyčejná holka


Bylo jí teprve šestnáct. Celý život měla před sebou. Vlastně ani netušila, co všechno ji čeká. Byla to dívka plná naděje, chtěla v životě něčeho dosáhnout. A však pravý smysl života ani ve svém věku poznat nemohla. Vždy prosazovala pravdu, nenáviděla lež. Rodiče ji vedli ke slušnému chování, k úctě k lidem… Už poznala, jak lidé dokáží ublížit, jak se dokáží navzájem trápit. Přes všechny rány, které už utrpěla, neztratila důvěru k lidem. Byla vždy ochotná každému pomoci. Ve svém okolí byla velmi oblíbená, nerada se ukazovala v nevhodné společnosti. Pro svou spolehlivost a vždy dobrou náladu měla hodně přátel. Měla sice za sebou pár zklamání, ale to ji ještě více podněcovalo k cestě kupředu. Vzdělávat se, poznat, jaký je vlastně život…Jako každé ráno vstala brzy. Rodiče ještě spali. Tichými kroky, aby je neprobudila, odešla do kuchyně. Uvařila nový čaj a v klidu se pustila do své oblíbené bábovky, kterou maminka upekla ještě než šla spát. Usmála se, protože ji potěšilo, že se začíná učit vařit, a tak by bábovku dokázala upéct sama. Když konečně dojedla, šla se obléct a připravit k odchodu do školy. V tu dobu se probudil i její starší bratr. Ačkoli si přála, aby to bylo mezi nimi jiné, neměli se příliš v lásce. Říkala si, že to není její chyba a že by s ním mohla vycházet, kdyby se jen trochu změnil v chování k ní. Konečně vyrazila do studeného zimního rána. Za necelou půlhodinu už vcházela s úsměvem do třídy, kde seděli první spolužáci. Pozdravila se s nimi a beze slova se posadila do lavice. Zamyslela se nad tím, co ji dnes vlastně čeká. Jako obyčejně si napíše nějakou tu písemku, o přestávkách se projde po chodbě, popovídá si s kamarádkami…Vzápětí se podívala z okna a spatřila nově padající sníh. Byl to nádherný pohled, přesto si už přála, aby přišlo jaro. Milovala květiny, na zahradě mohla pracovat celé hodiny. Ráda se pak procházela venku v té záplavě barev a přemýšlela o všem možném. Na každodenní školní řád si již zvykla. Přecházení z učebny do učebny bylo na denním pořádku, ale nedělala to s chutí. I když alespoň po chodbách potkávala tolik známých tváří. Zastavila se u nástěnky a se svou kamarádkou začaly hodnotit nově vystavená výtvarná díla. Podívala se nahoru. V tu chvíli se chytla za hrudník a upadla na zem do bezvědomí. Probrala se až v nemocnici. Porozhlédla se po pokoji a byla bezradná. Vše se odehrálo tak rychle. Co se stalo? Otevřely se dveře a vstoupili její rodiče i s bratrem. S pláčem je objala. Vysvětlili jí, co se jí přihodilo. Té obyčejné holce selhalo srdíčko, to, které má v životě největší cenu. Bratr se nad ní sklonil a začal se omlouvat. Konečně pochopil, že ať už si dělají naschvály nebo se vzájemně provokují, mají se moc rádi. Zalil ji obrovský pocit štěstí. Po odchodu rodiny jen tiše ležela ve své posteli a hleděla do tmy. A když usínala, spatřila ve dveřích kluka s růží v ruce. Usmála se a uvědomila si vše. Už věděla, komu se bude moci svěřit, až jí bude nejhůř, kdo jí bude oporou. Snad si myslela, že sní, když se ale ráno probudila a spatřila růži vedle na polštáři, pochopila, že má celý život před sebou a že stojí o něj bojovat.

Rinha


Hodnocení: 2

dixxi3
chrupetka1

Pro ohodnocení se musíte přihlásit!

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit!


28.8.2006 17:46:03


chrupetka

strašně moc pěkné

Created by Erbureth, Erbureth@seznam.cz