HUGO

Přihlášení:

Přezdívka:

Heslo:



Registrace

Anglie


Jednoho dosti mlžného, pro nás však velice toužebně očekávaného rána, se tak sešla jedna partička lidí, kteří zatoužili alespoň kouskem oka poznat kousek tolik známé, ale přesto vzdálené Anglie.Jak si tak postáváme před naším milovaným ústavem a vyhlížíme autobus, přímo před námi zastaví klasická linková karosa!!! I přes všechno zděšení nás všech se někteří aktivní jedinci snaží své loďáky nacpat jako první do tohoto...autobusu.Řidič nás ale potěšil, protože nečekal na nás, ale na nějaké vetřelce z brněnského gymplu, kteří se odvážili dokonce přespat (!) v našem ústavu.
Dost už ale slohovek a podrobného rozepisování ....(i když „náš“ pravý zájezdový bus - a nejen on - by za to stál :-) Tak jsme se naložili a tradá to England.
Cesta proběhla v klidu, až na malou kolonu na německé dálnici, kde nás však příjemně překvapil nablýskaný červený kabriolet s ještě větší pastvou pro oči v podobě řidičů tohodle fára...:-) Jinak nás vyrušily jen zastávky v nepravou chvíli např. když se nám konečně podařilo v noci usnout v buse (někdy zhola nemožný úkol - někdo to neřešil a o nic podobného se ani nesnažil) Na trajektu cesta ubíhala víc než příjemně (nemluvě o obchůdcích, restauracích, fast foodech a směnárnách všeho druhu...), takže sotva jsme se stačili podívat na pobřeží Francie, už jsme zahlédli na druhé straně pobřeží Anglie......Během cesty do Hastings jsme dokonce zjistili, že se tu jezdí po levé straně!!! A tak se stalo, že jsme se po velmi rychlém rozdělení ocitli in our „new families“......
Jen tak mimochodem se zmíním, že náš host-father neměl daleko k Ozzymu Osbourneovi, ale zato vařil dost dobré ňamky (pro někoho podivné jako např. těstoviny zapečené se sýrem a hranolkama).Někdy jsme opravdu měli porce jako pro dřevorubce, takže jsme byli rádi, že nám zbylo ještě místo na „zákrm“ (ovoce, zmrzlina...) a džbán džusu!
Teď už ale k tomu, kde jsme se všude podívali: Canterbury, Bodiam Castle, Cambridge ( univerzitní město se spoustou studentů v kalhotách, košilích a kravatách....), Eastbourne (město staříků a studentů - z té druhé skupiny jsem zahlédla pouze dva...), Křídové útesy (nebyla by moc velká sranda skočit si bungee-jumping bez lana, po vzoru uražených žen, které tak podle pověsti opravdu zkusily...), dále Rye (kostely, hrady, městské hradby a hlavně hospůdky na každém kroku ...:-). Battle, Leeds Castle, samozřejmě taky Hastings, který jsme zkoumali i bez průvodkyně.Taky nás všechny velmi potěšily samostatné, někdy až tří hodinové rozchody po vybraných místech.Měli jsme zkrátka volné pole působnosti (zajímavé je, že v cizině to tak jde, ale kolikrát na výletech v ČR se nesmíme ani na krok sami hnout).Ale nejnavštěvovanější byly snad toalety :-) Však jsme se jich taky někdy nahledali....
Podle mě však to nejhlavnější sousto padlo až na Londýn, kde každému (teda možná jen slečnám) stékaly proudem sliny, protože na vlastní vyvalené bulvy spatřily samotného prince Williama a Harryho!Nesmím zapomenout taky na královnu, která slavila 14.06. narozeniny.Proto se taky celá ta sláva konala!
Musím říct, že prohlídka Londýna byla ze všech nejdelší, nejnamáhavější, ale stálo to za to.Stáli jsme na místech, na které jsme znali leda tak z fotek nebo z televize.Teda aspoň pro mě to byl báječný pocit. Suma sumárum - hlavní město jsme prošli doslova od západu na východ (nebo od severu ne jih??).Taky jsme se svezli klasickým červeným busem, nebo tzv.Docklands railway vláčkem přes nejbohatší část města, za řeč taky stojí procházka pod řekou Temží (v tunelu) až na konečnou, čímž se stal Greenwich (nemluvě o námaze, než jsme se vylopotili na kopec, kde ta celá observatoř stojí).
Najednou nastala ona nenáviděná chvíle loučení (pomyšlení na školu tomu taky nepřidávalo...), ale co se dá dělat.Potěšil nás snad jen „náš Krištof „ = (bus c.k. KRISTOF), jak jsme mu důvěrně říkali a pádili jsme na trajekt.Je zajímavé, že i přes propastně velký nedostatek času jsme do přístavu dojeli o 2 hodiny dříve...... Na trajektu jsme si užívali chvíle bloudění, někteří se cpali hranolkama a jinýma dobrůtkama, až se jim dělali boule za ušima, jiní se snažili utratit svoje poslední pence. Jak je už známo, cesta do Francie utekla rychle a ještě rychleji snad i samotná cesta domů.
Ve vyprávění zážitků pokračujeme ještě dneska............a pokud nezblbnem z tohodle ústavu, pojedem příště znovu!

Sveni


Zatím nehodnoceno

Pro ohodnocení se musíte přihlásit!

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit!

Nenalezeny žádné komentáře

Created by Erbureth, Erbureth@seznam.cz